Řecký jazyk
V Řecku se píše písmem zvaným alfabeta (vzpomeňte si na školní geometrrii – alfa, beta…), takže slovíčkům psaným latinkou většinou nikdo nerozumí. Při domluvě se spolehněte na angličtinu nebo němčinu.
Jak se domluvit
Řečtina je jazyk indoevropského typu, stejně jako skupina slovanských jazyků. Nepatří však do žádné jazykové skupiny. Na ostrově Kréta se již kolem 19.-18. století př.n.l. psalo tzv. lineárním písmem A, které je však dosud nerozluštěno. Kolem roku 1500 př.n.l. byl řecký jazyk zaznamenáván tzv. lineárním písmem B na řecké pevnině (rozluštěno). Pak Řekové obojí zřejmě zapomněli a další písmo (semitské) převzali od Féničanů a pozměnili je do písmen řecké alfabety v 9. století př.n.l. (přidali zejména samohlásky). Od 8. století př.n.l. se již běžně psalo řeckou alfabetou, od níž byla odvozena latinka. Na starobylost a prapůvod svého jazyka jsou Řekové patřičně hrdí a neustále poukazují, jak slova používaná v nejrůznějších evropských jazycích vyšla z řečtiny. Je to běžné téma v taverně či při kávě a Řekové se kvůli tomu stali i terčem humoristických scének. V americké komedii „Moje tlustá řecká svatba“ otec nevěsty, Řek, vysvětloval řecký původ slova „kimono“ americkým kamarádkám své dcerky. Starověká řečtina měla spoustu dialektu, později se ujednotila v obecnou helénistickou řečtinu a ta přešla v byzantskou řečtinu.
Novořečtina je jediným oficiálním jazykem Řecka
Vyšla ze staré řečtiny a je psaná stejným písmem, tedy alfabetou. Gramaticky se však velmi liší, a to ve stavbě slov, ve slovní zásobě a obzvláště ve výslovnosti. Řeckou specifickou zvláštností je dvojkolejnost řeči, tzv. dvojjazyčnost (diglossie). Řekové mluvili a mluví řečí zvanou dimotiki, která vznikla přirozeným vývojem nadušování psaného jazyka v obecnou mluvu (asi jako obecná čeština). Snahou akademických činitelů během vytváření nového řeckého státu v letech 1829-1830 bylo vytvořit umělé vazby na vše starořecké, a tak byla stanovena úřední řečí katharevusa (očištěný jazyk). Zůstala oficiální státní správy, soudu, vědeckých kruhů a také tisku až do roku 1975, řecký parlament stanovil oficiální řečí dimotiki.
Možná nedorozumění: V řečtině „ne“ znamená české „ano“, zápor vyjadřují Řekové slovem „ochi“. Aby nedorozumění bylo úplné, Řekové při nehlasu kývají hlavou seshora dolů a při souhlasu vrtí hlavou ze strany stranu.
